Nejčastěji mě vztek a hněv přepadají při řízení auta. Když na mě někdo zbytečně troubí nebo nebezpečně předjíždí. Dost mě proto překvapilo, že podobné pocity má třeba i arcibiskup Tutu, jak je popisuje v Knize radosti. " To jsou na mou věru úžasní řidiči", reagoval na nebezpečný manévr předjíždějícího šoféra se smíchem. A je to, vzít celou situaci s humorem. Jen jak se to naučit.

"Tam, kde je strach, frustrace mu jde v patách. Frustrace přináší hněv. Takže je jasné, že strach a hněv jsou si velmi blízké", tuto Dalajlámovu perspektivu podporuje i základní biologie. "Zamyslete se nad tím, jaký důsledek bude mít vaše zlost, váš rozzlobený obličej nebo váš křik. Pak si uvědomíte, že hněv k ničemu není, tvrdí Dalajláma.

Psychologové často nazývají hněv sekundární emocí, protože přichází jako obrana vůči pocitu ohrožení. Když se nám podaří vyjádřit, čím se cítíme ohroženi, pak snadněji vztek překonáme a uklidníme se. Často se za své obavy stydíme, myslíme si, že kdybychom byli silnější, nikdy bychom bolest necítili. Pokud jsme schopni soucítit sami se sebou, přiznat si, že se cítíme vyděšeně, zraněně nebo ohroženě, můžeme soucítit i s ostatními, možná dokonce i s těmi, kdo náš hněv vyvolali.

Dalajláma uvedl, že pokud se nám podaří uvědomit si svou roli při vytváření situací, které nás rozrušují, jsme schopni snížit své pocity frustrace a hněvu. "A pak je to někdy jen otázka načasování. Příliš velká únava nám také  může způsobit frustraci a hněv. V mém případě, setkám-li se s nějakou obtížnou situací ráno, kdy je moje mysl klidná, je to mnohem jednodušší. Když ke stejné situaci dojde večer, kdy jsem unavený, cítím se naštvaně," uzavřel Dalajláma.