Kniha radosti, která vyšla v roce 2017, přináší velmi osobní zkušenosti arcibiskupa Desmonda Tutu a Dalajlámy, jak překonat utrpení.

Arcibiskup, sám vážně nemocný říká: " Některé utrpení, někdy i možná velice intenzivní, je pro život nezbytné. Minimálně pro rozvoj soucitu a milosrdenství." A dodává:" To, jak se vypořádáme se vším, co se nám zdá být v našem životě negativní, určuje, jakým druhem člověka se staneme. Pokud vše budeme považovat za frustrující, výsledkem bude pocit nesvobody, bezvýchodnosti, vzteku a touhy všechno ničit."

Dalajlama přidává svou zkušenost, když ho s náhlým záchvatem zánětu žlučníku převáželi do nemocnice: "....Bihár je jedním z nechudších států v Indii. Když jsme se blížili k městu, zahlédl jsem, jak v chatrči na zemi leží starý muž. Vlasy měl rozcuchané, oblečení špinavé a vypadal nemocně. Neměl nikoho, kdo by se o něj postaral. Vypadal, jako kdyby umíral. Celou cestu do nemocnice jsem o něm přemýšlel, cítil jeho utrpení a úplně jsem zapomněl na své vlastní. Tím, že člověk zaměří pozornost na jinou osobu, což je přesně to, co s námi soucit dělá, znamená, že naše vlastní bolest je mnohem méně intenzivní......Péče o druhé, pomáhání druhým, je v konečném důsledku způsob, jak poznat vlastní radost a žít šťstný život."

Buddhistická praxe tréninku mysli z 12. století, lodžong v tibetštině, odráží to, čemu dalajlama a arcibiskup říkají odvrácení se od sebe. " Všechna učení dharmy se shodují v jednom bodě- zmenšení zahleděnosti do sebe. Uvědomte si, že pokud jste příliš zaměření na vlastní důležitost a příliš pohrouženi do přemýšlení o tom, jak jste dobří nebo špatní, budete zažívat utrpení. Posedlost snahou získat to, co chcete, a vyhnout se tomu, co nechcete, nemá za následek štěstí."

Vždy si zachovávejte jen radostnou mysl!